O nás

Zdary,
jsme dva osmáčí bráchové, Nik a Vilík. Narodili jsme se někdy v listopadu v Praze. To se ale brzo změnilo, protože hned po dvou měsících jsme se stěhovali, a to do Plzně. Po krásách Plzně jsme se zatim sice nepodívali, ale to nám zas tolik nevadí (i když je pravda, že něco na zub by se tam možná najít dalo), protože náš byteček je velkej a taky se často proběhneme v lidskym pokoji (je sranda, když utečeme a oni nás pak honěj po celym bytě :-). Takže na bydlení si fakt nestěžujeme...

Dlouhou chvíli si krátíme hryzáním všeho co se nám dostane pod zoubky , šplháním, skákáním, a když jsme zrovna doma tak běháním v kolotoči. Někdy bysme si rádi pochutnali i na nějakym tom drátu, nebo kabelu, tak nevim proč nás vždycky odhání. Ale jednou už se nám povedlo přehryzat drát od nabíječky na mobila a to byli docela naštvaný... No, ale úplně největšim koníčkem je shánění (a konzumování) nějakých dobrot. Obecně se nám zdá, že těch dobrot bysme si zasloužili mnohem víc, ale znáte to, že jo. Furt nám cpou nějaký granule pro činčily, což sice ujde, ale oříšky, slunečnice atd. tomu se to fakt nevyroná. Tak musíme občas něco ukrást. Občas si pochutnáme i na nějaký tý zelený dobrotě, kterou lidi pěstujou na balkóně. Třeba takový oregáno, pažitka, nebo bazalka. Hmmm...

Já jsem Vilík, a myslim si, že z naší dvojičky jsem ten odvážnější zvídavější - Nik vždycky když se bojí, vyšle mě, abych šel obhlídnout situaci. Ne že by mi to vadilo, mě to vyhovuje, protože jsem zvědavej co se děje, co si na nás lidi zase chystaj a tak. Ale stejně ho nechápu, vždycky se lekne každý blbosti a já abych ho pak uklidňoval. Myslim, že by se měl konečně naučit trochu samostatnosti, ale on si vždycky řekne: "Ono se to nějak vyvrbí," a běží se schovat. A já abych to řešil za něj! Ale jinak si na na něj nestěžuju - máme se fakt rádi.

Někdy to sice mezi náma zajistkří (a co si budeme povídat - většinou je to kvůli nějaký ňamině :-), ale většinou si to rychle vyřešíme. Jen jednou to bylo trochu vostřejší. Já (Vilík) na to mam památku - roztržený ucho. Mě to nevadí, a lidi jsou za to spíš rádi - prej nás aspoň bez problémů poznaj.